Současná epidemie dětské obezity se stávajícími zdravotnickými prostředky již nedá zvládnout, a proto je nutné spolupracovat se všemi složkami společnosti, které mají zájem napomoci v prevenci dětské nadváhy. Někdy však dobrý úmysl, ani samotná snaha nestačí. Především v zájmu našich dětí, je třeba se vyvarovat tradovaným chybám a nepředávat je a neukotvovat je v dalších generacích.
Rodiče jsou často zmateni z velkého množství různých poradců v oblasti zdravého životního stylu, „odborníků“ zaměřených od výživy až po sport. Často je zavádějící již samotná terminologie, která se v tomto oboru používá.
V rámci výživové konzultační služby se běžně setkáváme s třemi subjekty. Výživovými poradci, nutričními terapeuty a lékaři.
Výživovým poradcem, konzultantem či nutričním specialistou může být každý, kdo má subjektivně pocit, že dané problematické rozumí, většinou absolvuje rekvalifikační nebo jiné vzdělávací kurzy v této oblasti, ale protože se jedná o živnost volnou, de facto nemusí k tomu mít patřičné vzdělání ani zkušenosti. Výživoví poradci poskytují klientům rady, ale následky jejich naplňování nesou už v plné míře sami klienti.
Oproti tomu nutriční terapeut je v pravém slova smyslu zdravotník – s příslušným ukončeným a povinným celoživotním vzděláváním. Nutriční terapeuté nesou plnou odpovědnost za svou činnost jako každý jiný zdravotník, v případě, že tuto činnost vykonávají v rámci zdravotnického zařízení. Pokud provozují svou soukromou poradnu, jedná se opět o volnou živnost a dostávají se na stejnou právní (ne)zodpovědnost jako výživový poradci.
Třetí skupinou jsou lékaři, kteří doporučují změnu stravovacích návyků s ohledem na daný zdravotní stav, ale pokud se sami v oblasti výživy nevzdělávají, omezuje se jejich doporučení na zákaz určitých potravin.
V každé z výše uvedených skupin jsou skuteční odborníci znající problematiku výživy velice dobře. Ale bohužel se mezi nimi vyskytují i ti, kteří se „povýšili“ pouze na prodejce potravních doplňků.