Výskyt dětské obezity v ČR překonal pesimistické předpoklady z osmdesátých let minulého století. Během prvé fáze epidemie obezity došlo k dvojnásobnému nárůstu nadváhy v rámci celého populačního spektra a v dětské populaci k čtyřnásobení počtu obézních dětí. Spojení infekční terminologie s komunitním onemocněním není náhodné pro rychlost nárůstu výskytu a především pro morbiditu a mortalitu, která v tomto století převyšuje všechna infekční onemocnění dohromady. Po stabilizaci stavu v prvé dekádě tohoto století v důsledku extrémně dlouhého lockdownu došlo k průměrnému nárůstu ekvivalentu 4 kg a nárůstu nadváhy a skokovému nárůstu obezity o 5 %.
V ČR je po opatřeních pro pandemií covid-19 okolo 248 tisíc dětí a adolescentů s běžnou obezitou, která tvoří největší skupinu dětí se závažným chronickým onemocněním. Z této skupiny je 146 tisíc dětí s komplexními metabolickými změnami se ztukovatěním jater a 59 tisíc s monstrózní obezitou, kdy nadměrné ukládání tuk poškozuje všechny orgány. Z 9% dětí s nadváhou v kojeneckém věku, se stává v předškolním věku 9% skupina dětí s obezitou a další 14% s nadváhou, z kterých se ve školním věku stává 23% skupina děti s obezitou a další 23% s nadváhou. Polovina dětí projde dětstvím s nadváhou a čtvrtina až obezitou a do dospělosti vstupuje 10% chronicky obézní populace.
Obezita v dětství a dospívání ohrožuje fyzické a duševní zdraví jednotlivců, ale také zvyšuje náklady na zdravotní péči a snižuje produktivitu a kvalitu života. Ze socioekonomického hlediska se předpokládá, že náklady na dospívající s obezitou, kteří během svého dospělého života zůstávají ve stejné kategorii BMI, činí sto tisíc Kč pro muže a šedesát tisíc Kč pro ženy na osobu a rok z důvodu ztráty produktivity, krátkodobé a dlouhodobé pracovní neschopnosti a předčasného důchodu.
Závažná dětská obezita zkracuje střední délku života jednotlivce o jednu až dvě a extrémní o tři až čtyři dekády. Obezita je podkladem metabolického syndromu. V časovém odstupu se rozvíjí inzulinová rezistence, kterou následuje cukrovky 2. typu, kornatění cév, rozvoj srdečně-cévních komplikací, selhání jater a ledvin. S obezitou se váže více nádorů než s bývalým strašákem číslo jedna – kouřením. Z důvodu bezprecedentního nárůstu dětské obezity narostou celkové náklady, které se vážou s obezitou, ze současných 2,7% HDP do 2035 na 3,4% HDP.
V rámci populačního výskytu nadváhy se setkáváme s takzvaným průběhem tsunami vlny, kdy relativně nižší výskyt nadváhy v dětském věku přes pokles výskytu v rané dospělosti vede k mohutnému výskytu v aktivní dospělosti. Na poklesu výskytu obezity u generace mladých dospělých se podílí vedle jídelní manipulace na podkladě mediálního diktátu, především záměna výpočtu arbitrážních kritérií obezity.
Nemalá část populace osmnáctinami radikálně „statisticky zhubne“ a tak se podílí na poklesu tsunami průběhu populační křivky nadváhy a obezity, protože v dospělosti je hranice BMI pro nadváhu posunuta dál oproti hranici dětské obezity bez plynulé návaznosti na kritéria pro dospělé. Tento krátkodobý statistický „úspěch“ v rané dospělosti bohužel významně oslabuje preventivní snahy a individuální nadváhu rozhodně neřeší.
Pouhá stagnace dosavadního stavu v dnešní dětské populaci díky tsunami efektu za dvacet let významně zasáhne zdravotní stav stěžejní produktivní generace a extrémně zatíží veřejný zdravotní systém. Bez účelné prevence není možné pandemií běžné obezity zvládnout a výhledy pro budoucí generace zůstanou pesimistické. Z průběhu nárůstu dětské nadváhy a obezity vyplývají zásadní výstupy pro primární prevenci, která se posunuje do předškolního věku.