V dětské populaci se v 95-99 % jedná o obezitu na podkladě zvýšeného příjmu potravy ve spojení s nevýhodným seřazením genů a sníženým energetickým výdejem. Zbylých několik procent je podmíněno obezitou na podkladě jiných závažných onemocnění a jejich vyšetření a léčba patří vždy do rukou lékaře. Obezita na podkladě zvýšeného příjmu potravy je typickém 
civilizačním onemocněním rozvinutých světových ekonomik. Je pro ni typický pozvolným nástup a bývá často doprovázená komplexními metabolickými změnami.
Běžná dětská obezita – aktuální výzva 21. století
Během vývoje jsme se stali potomky lidí, kteří se dokázali svým úsporným metabolismem s nedostatkem stravy nejlépe vyrovnat. Většina regulačních mechanismů vzniklých v průběhu lidského vývoje umožňuje přizpůsobení na snížený energetický příjem s cílem zajistit přežití hladovějícího jedince. V krátkém časovém období řádu století jsme se ocitli v zcela jiném takzvaném obezitogenním prostředí. Došlo k rozmachu civilizace s důsledky, kterým náš metabolismus nebyl během celého vývoje vystaven – volnému a neomezenému přístupu k potravě. Vesnický typ stravy (z pole na stůl) se radikálně zaměnil za průmyslovou (z továrny do chladícího boxu). Charakteristickými rysy novodobé stravy se stala vysoká energetická hodnota, vysoká dostupnost jednoduchých cukrů ze stravy a vysoký obsah nasycených a nenasycených mastných kyselin omega 6. Zároveň jsme se během krátké doby stali součástí populace s nedostatkem pohybu, kdy chůze ztratila význam hlavního přemisťovacího prostředku.
Pohyb patří k základním biologickým projevům a potřebám lidského života. V posledních desetiletích však v důsledku především vědecko-technického rozvoje a změny životního stylu podstatně klesá jeho množství, přestože se genetické vybavení jedince, a tedy i jeho potřeba pohybu, nemění. Potřeba pohybu zůstává, ale skutečná realizace je nedostatečná a znamená nedostatek, který sebou přináší řadu komplikací. Stále častěji se setkáváme s pojmem sedavý životní styl. Přibližně 1/3 lidí se věnuje sportu soustavně a dlouhodobě, 1/3 příležitostně a 1/3 nesportuje téměř vůbec. Snížená pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky často vedou ke vzniku únavy, která podporuje následnou lenost natolik, že jedinec je schopen pouze více přijímat, než ze sebe vydávat (upřednostňuje více pasivní aktivity – např. sledování televize, práci na počítači před aktivním čtením nebo cvičením). Část dětské populace nahrazuje zvýšené psychické nároky zvýšeným příjmem potravy, a to zejména ve večerních hodinách. Realitou se stalo absolutní nebo relativní přejídání. Výsledkem je pozitivní energetická bilance, pro kterou nemáme připravené žádné metabolické mechanismy schopné přizpůsobení.